Planety sluneční

soustavy

  • Jupiter
  • Jupiter je se svým rovníkovým průměrem 142 800 km největší planetou ve sluneční soustavě. Je v pořadí pátou planetou od Slunce. Pokud by byl Jupiter dutý, tak by takto vzniklý prostor vyplnilo více než tisíc Zemí. Jeho hmotnost, 1,9.1027 kg, je větší než hmotnost všech ostatních planet dohromady. Svou přitažlivostí ovládá velké množství měsíců, jejich počet neustále narůstá. Čtyři z nich, Io, Europa, Ganymedes a Callisto byly objevenyGalileem již v roce 1610. Jako všechny plynné planety i tato má systém prstenců, ale velmi nejasný a zcela skrytý ze Země (prstenec byl objeven v roce 1979 pomocí kosmické sondy Voyager 1). Tloušťka Jupiterovy atmosféry je zhruba 1 000 km a skládá se z plynného vodíku a helia s malým množstvím metanu, čpavku, vodních par a dalších sloučenin. S ohledem na velikost Jupitera s hloubkou poměrně rychle narůstají teplota i tlak a proto se v hloubce asi 1 000 m nachází moře kapalného molekulárního vodíku. V hloubkách ještě větších je už tlak natolik velký, že má vodík tuhé, kovové skupenství.Barevné šířkové pásy, atmosférické mraky a bouře ilustrují dynamický systém Jupiterova počasí. Charakter oblak se mění během hodin nebo dnů. Velká rudá skvrna je složitá anticyklóna pohybující se proti směru hodinových ručiček. Na krajích se zdá, že se materiál otočí během čtyř až šesti dní; blízko středu je pohyb nepatrný a velmi náhodný ve směru. V celém pásu mračen se nachází řada dalších malých bouří a vírů.V polárních oblastech Jupitera byly pozorovány polárních záře podobné pozemským, které jsou způsobeny nabitými částicemi, které jsou vyvrhovány z vulkánů na měsíci Io. Na vrcholcích mraků byly pozorovány mohutné oslňující blesky.
  • Saturn:
  • Saturn je druhou největší planetou sluneční soustavy a díky svým prstencům je považován za jeden z nejkrásnějších objektů ve vesmíru. Až do mise sond Voyager 1 v druhé polovině 70. let 20. stol. byl jedinou známou planetou, která by se mohla pyšnit soustavou prstenců.Dnes lze na Saturn pohlížet jako na strukturní zmenšeninu sluneční soustavy.Saturn patří mezi velké planety, podobá se Jupiteru (jeho hmotnost je však jen třetinová). Jde o z velké části plynné těleso, složené převážně z vodíku s nejnižší hustotou (690 kg/m3) v celé sluneční soustavě. Velmi nápadné je u Saturna jeho zploštění na pólech, způsobené rychlou rotací (takže rovníkový průměr je 120 660 km, zatímco polární průměr činí jen 98 000 km - možným vysvětlením tohoto jevu je spíše tekutá než pevná fáze vodíku v jádru, která se za vnitřních tlaků nezmění až do teploty 7000 K). Sklon osy rotace vůči oběžné dráze má velký význam z hlediska viditelnosti Saturnova prstence.
  • Uran:
  • Uran na rozdíl od většiny ostatních planet má výrazně skloněnou osu rotace. Je nakloněný na stranu o téměř 98°, a co je pozoruhodné, s ním i jeho prstence a oběžné roviny většiny jeho měsíců (vyjma těch nejvzdálenejších). Uranova osa rotace je tedy téměř rovnoběžná s jeho rovinou oběhu kolem Slunce a s trochou nadsázky by se dalo říci, že se po své dráze kutálí. Jeho neobvyklá pozice je pravděpodobně následek dávné kolize s tělesem o velikosti jako planeta samotná kdysi v ranné historii sluneční soustavy. Většinou si nejsme jisti, jak rozhodnout, zda má zpětnou rotaci nebo nemá, není to tak jasné jako například v případě Venuše. Ale náklon jeho osy přesahuje 90°, takže v tomto smyslu se otáčí opačným směrem než většina ostatních planet. Z tohoto důvodu je doba jeho rotace uváděna jako záporná (-17,9 hod), aby se vyjádřil i směr rotace planety, jiný význam zde nehledejte, jedna jeho otočka nevede do minulosti. V čase Voyagerova průchodu byl Uranův jižní pól natočen téměř přímo ke Slunci. Z toto plyne zvláštní skutečnost, a sice, že Uranovy polární oblasti přijmou více energie od Slunce než jeho rovník. Uran je přesto žhavější u rovníku než u pólů. Mechanismus, který by toto vysvětlil, zatím není znám. Teplota centra planety se odhaduje na 11 000 K, přičemž průměrná teplota mraků na povrchu je -193 °C (80 K).Atmosféra Uranu se skládá z 83 % vodíku, 15 % helia, 2 % metanu a malého množství acetylénu a jiných uhlovodíků. Metan v horní atmosféře pohlcuje červené světlo a tím dává Uranu jeho modrozelenou barvu. Tloušťka atmosféry se odhaduje asi na 1000 km. Atmosféra je uspořádána do vířících mraků poháněných rotací planety, obíhajících v konstantních šířkách, čímž vytváří pásy, podobné daleko živějším skupinám mraků pozorovatelných na Jupiteru neboSaturnu. Větry vanou ve středních šířkách po směru otáčení planety, rychlostí od 40 do 160 metrů za sekundu. Radioexperimenty zdetekovaly vichry kolem 100 metrů za sekundu vanoucí opačným směrem v okolí rovníku.
  • NEPTUN
  • Neptunus, římský vládce moře, syn Saturnův a Opin, bratr Iovův. Římané ho zcela ztotožnili s Poseidónem. Původně byl bohem toků a jeho manželkou byla bohyně Salacia. Po ztotožnění s Poseiodónem se stala jeho manželkouAmfitrité. V Římě byl uctíván i jako Neptunus equester, ochránce koní a jezdeckého umění, stejně jako Poseidón byl pokládán za stvořitele koní a jezdeckých závodů. Tato jeho vlastnost byla vyjádřena na oltáři ve Flaminiově cirku. Neptunus byl nečetněkráte zobrazen různými sochami, jak na lodích, tak i na všech místech a budovách souvisejících s plavbou. I na mincích byl zpodobňován ve voze taženém mořskými koníky.Planeta Neptun byla objevena 23. září 1846 astronomem Johannem Gottfridem Gallem a studentem astronomie Louisem d'Arrestem s pomocí matematické předpovědi, kterou vypracoval Urbain Jean Joseph Le Verrier.
  • Země:
  • Země je třetí planeta naší sluneční soustavy, počítáno z pohledu Slunce, od kterého je vzdálena 150 miliónů kilometrů a je zatím jedinou známou planetou, na které existuje život. Je to mimo jiné také otázka vzdálenosti naší planety od Slunce, která je právě taková, že jsou zde takřka ideální podmínky pro život. Kdyby naše planeta obíhala blíže Slunci, pak by na Zemi bylo příliš veliké horko, v opačném případě by naopak bylo příliš chladno, aby zde mohl vzniknout život. Země je stále v pohybu, obíhá nejenom kolem Slunce a kolem vlastní osy, ale zároveň spolu se Sluneční soustavou obíhá v rámci Mléčné dráhy.
  • Venuše
  • Venuše je také vnitřní planeta a obíhá blíže ke Slunci nežli Země.Je to kamenná koule o velikosti srovnastelné se Zemi-ale jinak se naší planetě vůbec nepodobá.Venuše je temný,nepřátelský svět vulkánů a dusivé husté atmosféry,Její průměrná teplota je vyšší než u kterékoliv jiné planety.Pod silnou vrstvou plynů se nachází krajina modelovaná sopečnými výbuchy.Venuše:je kamenná planeta s podobnou stavbou a velikosti Země.Její atmosféra ji předurčila stát se nejteplejší planetou sluneční soustavy.Otačí se opačným směrem než většina planet.PovrchBěhem vývoje Venuše se její vzhled stále měnil. Stáří dnešního povrchu je pouhá půlmiliarda roku.Kamenitou krajinu,kterou nám ukázaly sondy,vytvořila intenzivní sopečnou činnost-tento proces pokračuje i nyní. Zvlněné sopečné roviny s vyvýšenými oblastmi pokrývají většinu planety. Nejrozsáhlejších vysočinou je Aphrodie Terra, kde se nachází několik obrovských sopek včetně Maat Mons.
  • Mars:
  • Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru. Je pojmenována po římském bohu války Martovi.Jedná se o planetu terestrického typu, tj. má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Má dva měsíce nepravidelného tvaru pojmenované Phobos a Deimos.Detailní zkoumání planety umožnilo od 60. let 20. století takřka 20 úspěšných automatických sond. V současné době jsou na oběžné dráze kolem Marsu tři funkční sondy (Mars Odyssey, Mars Express a Mars Reconnaissance Orbiter) a na povrchu planety se pohybují dvě vozítka z nichž jedno spadá do mise Mars Exploration Rover (Opportunity) a druhé do mise Mars Science Laboratory(Curiosity). Díky sondám se povedlo zmapovat větší část povrchu, definovat základní historická období či porozumět základním jevům odehrávajícím se na planetě.
  • Merkur:
  • Merkur je Slunci nejbližší a současně i nejmenší planetou sluneční soustavy,dosahuje pouze o 40 % větší velikosti než pozemský Měsíc a je tak menší než Jupiterův měsíc Ganymed a Saturnův Titan.Jeho oběžná dráha je ze všech planet nejblíže ke Slunci a jeden oběh kolem Slunce trvá pouze 87,969 dne. Dráha Merkuru má největší výstřednost dráhy ze všech planet sluneční soustavy a nejmenší sklon rotační osy. Během dvou oběhů kolem Slunce dojde ke třem otočením kolem rotační osy. Perihelium jeho dráhy se stáčí ke Slunci o 43 vteřin za století; fenomén, který ve 20. století vysvětlil Albert Einstein obecnou teorií relativity. Při pohledu ze Země dosahuje Merkur jasnosti mezi -2,0 až 5,5m, takže je viditelný i pouhým okem, ale jelikož se nevzdaluje od Slunce nikdy dále než na 28,3° je velice těžko pozorovatelný. Nejlepší podmínky tak nastávají při soumraku či úsvitu než vyjde Slunce nad horizont.

Comment Stream