den ve hře

Jednoho dne jsem se probudil. Byl to běžný den jako vždy. Šel jsem do školy a tam se mi zdálo něco divné. Celý svůj školní den jsem slyšel divné zvuky. Už mne to přestalo bavit a tak jsem se rozhodl že se jdu podívat odkud se ten prapodivný zvuk vytváří. Zjistil jsem že ten zvuk je ze sklepa a tak jsem tam šel. Byla to počítačová hra. Má nejoblíbenější počítačová hra. Brother in Arm. Šel jsem k ní ale něco na ní  bylo divné. Ty postavy na obálce hry se hýbali. A dokonce vypadali živý. Ani jsem se nenadál a  stál jsem ve světě druhé světové války. Měl jsem vojenský oblek přilbu a samopal v ruce. Přišel ke mne jeden voják a promluvil na mne. " hej ty co tady jen tak stojíš za nemalou chvíli se sem naprděj Němci . Tak se sebou pohni". Já jsem však pořád stál na místě jako nehnutý. Celý jsem se potil a nechápal jsem co se to tu vlastně děje. Voják se na mne podíval a zvedl obočí. Potom si něco zamumlal a odešel. Já jsem si uvědomil že tuhle scénu z té hry znám. Rychle jsem se probudil z nehybnosti a běžel jsem k tomu vojákovi. On začal rozkazovat několika lidem. Já tu hru znal takže jsem věděl co přichází. Šel jsem k němu a podíval jsem se na chybný plán. Promluvil jsem a on mne pozorně poslouchal." Tak nepůjdou. Je to divné ale půjdou na vás od hory na levé straně. Já bych tam poslal několik džípů a tanků. Také by neuškodilo pár pěšáků". On sena mne podíval a do obličeje se mi jen vysmál. " Ha to je směšné běž se prodírat ve tvých snech".  Tak jsem šel pryč od jejich stolu, který se neustále smál mému plánu. Blížila se doba, na kterou jsem čekal.Za nedlouho jsem uviděl několik německých vojáků,kteří byli ukryti ve křoví za táborem. Hned jsem na ně upozornil. " Hej tam jsou já vám říkal že půjdou do tamté části tábora. Ostatní vojáci se podivili jak jsem to mohl vědět. Ale bez váhání si vzali své pušky a Němce odpráskli. Hned se běželi podívat na stranu hory, na kterou jsem jim upozornil. Němci tam byli připraveni ale Američané dali na mé rady a poslali tam své vojáky co jsem jim řekl. Po boji se ke mne přibližoval jeden s těch kapitánů a nabalil mi ránu do obličeje. Ale počkat ono to vůbec nebolelo to je zázrak. Hned jsem mu ji vrátil a on spadl na zem jakou silou jsem mu ji dal. Měl koutek pusy od krve a setřel si ho. Podíval se na mne hrozivě. Nejspíš žiji v počítačové hře, a mám proti komukoliv v té hře teoreticky nadlidskou sílu. Voják vstal a šel ke mne. Poté se na mne usmál a promluvil. " Jsi nějak dobrý. To se mi na lidech líbí. Budeš na vojenském plánování boje pokud to povolí kapitán. A to nevím protože není zvyklí na počátku mise nabírat nové členy". Dopověděl a odešel kolem jednoho stanu do druhého. Rozhlédl jsem se kolem sebe a všiml jsem si že tohle v té hře nebilo. A potom jsem si uvědomil že já děj té hry měním. " Konec hry nastane až bude desátá mise. A ta je jestli dobře počítám je za 4,  mise". Jeden vojín ke mne přišel a řekl. " Proč přemýšlíš tak nahlas ? jsi nějak máklej". Následně odešel a přišel ke mne opět ten co jsem mu vrátil ránu. Stál vedle něj nějaký chlápek. Podle odznaků na rameni a na uniformě jsem soudil že je to kapitán. Ten si mne prohlédl a něco si začal šuškat s tím vedle něj. Voják, kterému jsem dal ránu se na mne otočil a oznámil mi. " Jsi přijat na tuto jednu misi potom půjdeš domů. Za pár dnů se dočkáš". Po chvíli jsem měl pocit naprosté nudy. A zničehonic jsem uslyšel hluk sirény. Nastala panika všichni vojáci se začali brát zbraně a pobíhat kolem tábora. Nakonec se všichni usídlili v náklaďácích a jeden z nich mne chytil a jel jsem s ním. " tak jak se jmenuješ?. Já jsem Daniel". Já jsem na něj zíral jako na ducha v té hře žádný Daniel nebil. Ach ano přece se trochu změnil děj. Nemohl jsem nic říct. Neznal jsem odpověď. Ale nakonec jsem se zmohl na tři slova. " Já jsem Martin". On se na mne podíval a z batohu si vyndal chleba s máslem. " Dej si pojedeme nejméně týden bez přestávky". Já jsem jen máchnutím rukou odmítl a kašlal jsem na chleba. Ale pro mé neštěstí měl Daniel pravdu. Jeli jsme už týden a já měl v puse sucho a břicho placaté. Jen co jsem vylezl začali kolem mne létat kulky. Rychle jsem se otočil a pokrčil za velký balvan. Ostatní vojáci z mého náklaďáku zemřeli na výsledek palby našich protivníků. Pohled na bezvládného Daniela mne přišel hrozný. Ostatní náklaďáky neměli žádné ztráty. Kapitán náhle zařval. " Ustřílejte těm skopčákům ty jejich palice"!. Všichni jsme se rozeběhli proti Němcům a začali po nich střílet. Němci hned spadali na zem ale to byl jen začátek. Zanedlouho se na mne přiřítili stovky dalších. A jeden po mne vystřelil. Padl jsem na zem a probudil se vedle ležící hry. U mne stál školník a řekl. Ze spaní si říkal různé nesmysli máš zlé sny. Zvedl jsem se a odešel domů. " Uf byl to jen sen.