Státy Jihovýchodní Evropy

Tomáš Turek, Sandra Bdinková

Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Chorvatsko, Kypr, Maďarsko, Makedonie, Rumunsko, Srbsko, Turecko

- Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Srbsko Nejsou členem EU, tudíž nepatří do EU.

Albánie

je středomořský stát v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově. Na severu sousedí s Černou Horou, na severovýchodě s Kosovem / Srbskem, na východě s Makedonií a na jihovýchodě s Řeckem. Západní část Albánie leží na pobřeží Jaderského moře, zatímco její jihozápadní část leží na pobřeží Jónského moře. Od Itálie, kterou od Albánie odděluje Otrantský průliv, je vzdálena 72 kilometrů. Hlavní město Tirana, kde žije přibližně 895 tisíc obyvatel, je finančním centrem země. K roku 2011 žilo v zemi 2 821 997 obyvatel.[2] Etnicky se jedná o poměrně homogenní zemi, kterou z 95 % tvoří Albánci, z náboženství zde převažuje islám. Demograficky se jedná o velmi mladou zemi, neboť střední věk obyvatelstva je 29,9 let (v porovnání 40,1 let u ČR).[2][3]

Albánie je členem Organizace spojených národů (OSN), Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Rady Evropy, Světové obchodní organizace (WTO), Středoevropské zóny volného obchodu (CEFTA), Organizace islámské konference (OIC) a jedním ze zakládajících členů Unie pro Středomoří. Od ledna 2003 je potenciálním kandidátem na vstup do Evropské unie a 28. dubna 2009 o členství v Evropské unii formálně požádala.[4]

Bosna  a Hercegovina

Bosna a Hercegovina (BaH) (bosensky/srbsky/chorvatsky Bosna i Hercegovina, cyrilicí bosensky/srbsky Босна и Херцеговина), někdy zvaná jednoduše Bosna, je země v jihovýchodní Evropě, na Balkánském poloostrově. Jeho hlavním a zároveň největším městem je Sarajevo s odhadovaným počtem 452 000 obyvatel. Bosna hraničí na severu, západě a jihu s Chorvatskem, na východě se Srbskem a na jihovýchodě s Černou Horou. Bosna a Hercegovina je téměř vnitrozemský stát, s výjimkou 20 km krátkého pobřeží na pobřeží Jaderského moře v okolí města Neum.[3][4] Centrální a jižní část země je hornatá, na severozápadě je mírně kopcovitá a severovýchodě je převážně rovinatá. Vnitrozemí je geograficky větší oblast a má mírné kontinentální klima, ohraničené horkými léty a chladnými a sněhovými zimami. Jižní cíp země má středozemní klima a nízký reliéf.

Bosna a Hercegovina je oblast, kde lze až zpátky do neolitu sledovat trvalé lidské osídlení, v průběhu byla obývána několika Illyrskámi a keltskými civilizacemi. Kulturně, politicky a společensky má země jednu z nejbohatších historií v regionu, nejprve byla osídlena slovanským národy ,které obývají oblast dodnes od 6. až 9. století našeho letopočtu. Ti pak založily na počátku 12. století při příjezdu a sbližování národů, kteří se sami nazývali dobri Bošnjani ("dobří Bosňáci"), první nezávislý bán v regionu, známý jako Bosenský Bán.[5][6][7] Bán se ve 14. století změnil na Bosenské království. Poté byla připojena do Osmanské říše, pod jejíž nadvládou byla od poloviny 15. až do konce 19. století. Osmanská říše přinesla do regionu islám a změnila mnoho kulturních a sociálních postojů. Území bylo následně zabráno Rakousko-uherskou monarchií, která tu vládla až do první světové války. V meziválečném období byla Bosna součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a po druhé světové válce byl zemi udělen status suverénní republiky v nově vytvořené Jugoslávské federaci. Po rozpuštění Socialistické federativní republiky Jugoslávie země v roce 1992 vyhlásila nezávislost, který byla následována bosenskou válkou, která trvala až do konce roku 1995.

Dnes země udržuje vysokou gramotnost, dlouhou očekávanou délku života a vysokou úroveň vzdělání a je jednou z nejčastěji navštěvovaných zemí v regionu.[8] Bosna a Hercegovina je regionálně a mezinárodně známá svoji přírodní krásou a kulturním dědictvím vycházející ze šesti historických civilizací, z její kuchyně, zimních sportů, její různorodé a jedinečné hudby, architektury a jejích festivalů, z nichž některé jsou největší a nejvýznamnější svého druhu v jihovýchodní Evropě.[9][10] Země je domovem tří etnických skupin, neboli oficiálně konstitutivních národů: Bosňáci (Bošnjaci) jsou největší skupinou ze všech tří, Srbové druzí a Chorvaté jsou třetí. Bez ohledu na etnicitu, je občan Bosny a Hercegoviny v češtině nazýván jako „Bosňan“. Termíny hercegovinský a bosenský jsou udržovány jako regionální, nikoli jako etnické dělení, oblast Hercegoviny nemá dnes přesně definované hranice vůči vlastní Bosně. Navíc, země byla do rakousko-uherské okupace na konci 19. století prostě nazývána „Bosnou“.[11]

Bosna a Hercegovina má dvojkomorovou legislativu a tříčlenné předsednictví, složené ze členů každé hlavní etnické skupiny. Nicméně, výkon ústřední vlády je velmi omezený, neboť země je do značné míry decentralizovaná a se skládá ze dvou autonomních entit: Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky Srbska, a ještě ze třetího regionu Brčko, který patří pod místní vládu. Federace Bosny a Hercegoviny je sama o sobě složitá a skládá se z 10 federálních jednotek - kantonů. Země je potenciálním kandidátem na členství v Evropské unii a od dubna 2010 je kandidátem na členství v NATO. Tehdy, na summitu v Tallinu obdržela tzv. akční plán členství. Země je dále od roku 2002 členem Rady Evropy a byla také v roce 2008 zakládajícím členem Středomořské unie.

Bulharsko

Bulharsko (bulharsky България / Bălgarija) je stát v jihovýchodní Evropě, na Balkánském poloostrově. Země sousedí na severu s Rumunskem (hranici tvoří převážně Dunaj), na západě se Srbskem a s Makedonií, na jihu s Řeckem a na jihovýchodě s Tureckem. Východní hranici tvoří Černé moře. V roce 2004 země vstoupila do NATO a 1. 1. 2007 do EU.

Hospodářství

Bulharsko je průmyslově-zemědělský stát. Hlavní průmyslová odvětví jsou hutnictví, strojírenství, chemie, textilní průmysl a potravinářství. Těží se hnědé uhlí a barevné kovy. Nejdůležitější průmyslová centra jsou Sofie, Plovdiv, Burgas, Pernik a Stara Zagora. V zemědělství převládá rostlinná produkce nad živočišnou. Využití půdy: orná půda 37 %, louky a pastviny 18 % a lesy 35 %. Pěstuje se pšenice, ječmen, kukuřice, slunečnice, brambory, cukrová řepa, zelenina, broskve, vinná réva, rajčata, melouny a tabák. Chovají se ovce, prasata, skot, buvoli, koně, osli, kozy a drůbež. Produkce vlny, medu a rybích výrobků.

Černá Hora

Černá Hora (srbsky: Црна Гора, Crna Gora, anglicky: Montenegro, do 22. října 2007 Republika Černá Hora) je republika v jihovýchodní Evropě při pobřeží Jaderského moře sousedící s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Albánii a Kosovem. Má rozlohu 13 812 km² a čítá 663 000 obyvatel. Metropolí Černé Hory je Podgorica (173 000 obyvatel). Černá Hora je kandidátskou zemí Evropské unie.

Chorvatsko

Chorvatsko (starší název Charvátsko, chorvatsky Hrvatska) je evropský stát, který se geograficky nachází na pomezí střední a jižní Evropy; jde o jeden z nástupnických států bývalé Jugoslávie. Jeho sousedy jsou Slovinsko, Maďarsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina a Černá Hora. Chorvatsko je členem OBSE (od 24. 3. 1992), OSN (od 22. 5. 1992), Rady Evropy (od 6. 11. 1996), WTO (od 30. 11. 2000), NATO (od 1. 4. 2009) a Evropské unie (od 1.7. 2013).[1] Hlavním městem je Záhřeb.

Kypr

Your message...

Maďarsko

Maďarsko (maďarsky Magyarország), v letech 19892011 oficiálně Maďarská republika (maďarsky Magyar Köztársaság), je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Maďarsko hraničí s Rakouskem (366 km) a Slovinskem (102 km) na západě, s Chorvatskem (329 km) a Srbskem (151 km) na jihu, s Rumunskem (443 km) a Ukrajinou (103 km) na východě a se Slovenskem (677 km) na severu. Maďarsko je členem OSN, NATO, OECD, WTO, Rady Evropy, EU, Schengenského prostoru a Visegrádské skupiny.

Maďarsko je mnoha lidmi vnímáno jako země lázní, vína a ostrých jídel.[3][4] Dnešní tvář Maďarska vznikla kombinací mnoha vlivů, jak z původního domova Maďarů na Uralu, tak nejrůznějších vlivů evropských, a to jak z oblastí západních, více však z oblastí na jihovýchod od země, zvláště během dlouhé doby, kdy byla značná část Uherska obsazena Osmanskou říší. Asi nejtypičtějším znakem původu Maďarů je jejich jazyk. Maďarština, která patří k ugrofinské jazykové skupině, je vzdáleně příbuzná několika jazykům, kterými se mluví na severu a severovýchodě Evropy (finština, estonština, komi aj.). Nejpodobnější jazyky se dochovaly ve zbytcích v ruském Chantymansijském autonomním okruhu na západní Sibiři. Maďaři, vedení Arpádem, přišli do Evropy koncem 9. století. Od té doby jsou Maďaři a jejich Maďarsko nedílnou součástí Evropy.[5] Novodobé dějiny Maďarska jsou například těsně spjaty s českými, slovenskými, rakouskými i balkánskými dějinami.[6][7][8][9]

Dnešní Maďarsko je pouze část historického Uherska. Přes dvě třetiny území Uherského království totiž bylo po první světové válce v důsledku Trianonské mírové smlouvy připojeno k sousedním státům, většinou nově vzniklým. Zbytkové Uhersko je od té doby v českém a slovenském prostředí nově nazýváno jako Maďarsko (jiné jazyky včetně maďarštiny tyto pojmy nerozlišují). Ztráta historických území zesílená o fakt, že vně nových hranic zůstalo několik milionů Maďarů, spolu s tradičním maďarským pocitem izolace a výlučnosti, dodnes do určité míry negativně ovlivňuje vztahy Maďarska s některými jeho sousedy a rezonuje i v maďarské domácí politice.

Makedonie

Makedonie (makedonsky: Македонија), oficiálně Makedonská republika[3] (makedonsky: Република Македонија), je země ležící v centrální části Balkánu v Jihovýchodní Evropě. Jde o jeden z nástupnických států bývalé Jugoslávie, od které se odtrhla v roce 1991.

Makedonská republika je vnitrozemský stát, který hraničí s Kosovem na severozápadě, Srbskem na severu, Bulharskem na východě, Řeckem na jihu a s Albánií na západě.[4] Hlavním městem země je Skopje s 507 000 obyvateli podle sčítání lidu z roku 2002. Ostatní významná města jsou Bitola, Kumanovo, Prilep, Tetovo, Ohrid, Veles, Štip, Kočani a Gostivar. V zemi leží více než 50 jezer a šestnáct hor vyšších než 2000 metrů. Makedonie je členem OSN, od roku 1993 Rady Evropy a od roku 2006 Středoevropské zóny volného obchodu. Od prosince 2005 je také kandidátem na vstup do Evropské unie a také požádala o členství v NATO.

Rumunsko

Rumunsko (rumunsky România) je stát ležící z větší části na Balkánském poloostrově v jihovýchodní části Evropy. Sousedí s Ukrajinou a Moldavskem na severovýchodě, s Maďarskem na severozápadě, se Srbskem na západě a s Bulharskem na jihu. Východní břehy země omývají vody Černého moře. Rumunsko je jednou ze zemí bývalého východního bloku. V současnosti je členem Evropské unie a Severoatlantické aliance.

Srbsko

Srbsko (srbsky Србија, Srbija) je republika v centru Balkánského poloostrova. Hlavním městem je Bělehrad. Jako samostatný stát vzniklo 5. června 2006 po rozpadu soustátí Srbsko a Černá Hora, kdy Černohorci rozhodli těsnou většinou pro vystoupení ze společného státu v referendu konaném 21. května 2006. Dne 17. února 2008 pak došlo k jednostrannému vyhlášení samostatnosti provincie Kosovo, což vedlo k napětí na mezinárodním i vnitropolitickém poli. Srbsko sousedí na severu s Maďarskem, na východě s Rumunskem a Bulharskem, na jihu s Makedonií, na jihozápadě s Černou Horou a dále s Albánií nebo mezinárodně plně neuznaným Kosovem, na západě pak s Bosnou a Hercegovinou a Chorvatskem. Srbsko je kandidátskou zemí Evropské unie.

Turecko

Turecko (oficiálním názvem Türkiye Cumhuriyeti, česky Turecká republika) je demokratický stát ležící v Malé Asii a z menší části v jihovýchodní Evropě.

Turecko hraničí na severovýchodě s Gruzií, na východě s Arménií, Ázerbájdžánem (exklávou Nachičevan) a Íránem, na jihovýchodě s Irákem a Sýrií. Z jihu omývá břehy Turecka Středozemní moře, ze západu Egejské moře. Na západním okraji evropské části Turecka probíhá hranice s Řeckem a Bulharskem. Severní břehy Turecka omývá Černé moře.

Comment Stream