Dobrý den,

další úkol byl napsat, jak si představujeme lítání.

Někdy zavřu oči a představuji si, jak to bude vypadat v budoucnosti: Za pár stovek let někdo vynalezne trysky, které budou lehké jako batoh a bude v nich úložný prostor. Bude to létat rychle a dopraví nás to včas na místo kam potřebujeme. Bylo by to super, ale všichni víme, že nic takového neexistuje.

A teď už k příběhu: Cestuji v čase, nikdy nevím kdy a kde se objevím. Jednou se zjevím ve svém rodném městě v Praze na své adrese. Zjistím, že jsem v roce 2222 a dozvím se, že tam žijí moje prapraprapravnoučata a ty mi řeknou, že mě znají z povídek jejich babička. Ukážou mi trysky a vysvětlý, jak se používají a pak mi je nandají a já se tam motám a jsem nadšená i vyděšená. Když přistanu, tak si přeji, abych už zmizela, ale má prapraprapravnoučata mě nepustí ani na krok a chtějí, abych jim vyprávěla o minulosti.

Tak jak se vám můj příběh líbil?

Comment Stream

2 years ago
0

Máš bujnou fantazii. Ale byly by ty trysky dobrý, aspoň by jsme nemuseli jezdit autobusem! :D

2 years ago
0

Ten článek je bezva hlavně ty prapraprapra vnoučata ty jsou nejlepší super:D

2 years ago
0

Tento článok sa mi celkom páči :))

2 years ago
0

sysevo

2 years ago
0

krásný příběh. Super moc jsem se pobavil. Prý prapraprapravnoučata