Uvězněna ve hře!!!

Můj domov byl v malé vesničce jménem Borohrádek. Byla velmi malá a moc tam nebydlelo lidí. Bydlela jsem v malém červeném domečku hned u lesa. Každý den jsem chodila s mámou do lesa a sbíraly jsme borůvky. Jednou když jsem byla u své kamarádky Verči, byly jsme skoro furt na počítači. My jsme s mámou neměli počítač, nebyly jsme tak bohaté. Když jsme se z Verčou začaly nudit, protože jsme už nevěděly co si zahrát za hru. Potom mě najednou napadlo, že když byla ve škole na Informatiku. Ukazovala jim učitelka matematickou hru jménem SUMDOG. Počítala se tam normálně násobení i někdy dělení, ale bylo to krásně animované. Vzbudila jsem Verču která akorát usnula nudou. ,, Vstávej, vzpomněla jsem si na jednu bezva hru!!" Zapínala jsem hru a Verča rychle vyletěla z křesba. A hned se ke mě přihla. Když jsem se zaregistrovala koukaly jsme s otevřenou pusou. Úplně jsem zapomněla jak to bylo krásné. Mohly jsme hrát s cizincemi po celém světě. A tak jsme začaly hrát a v tu chvíli se počítač začal mrskat a málem vyletěla obrazovka. Já a Verča jsme se na sebe podívaly a chtěli jsme se schovat, ale najednou mě něco tahalo za nohy. Podržela jsem se židle, ale když jsem se začala pomalu pouštět, Verča mě chytla, furt byla slabší než já a tak mě neudržila dlouhou. A tak nás to vcuclo. Obou se nám motala hlava. Ale najednou jsem spadla na něco měkkého a studeného. Verča hned dopadla za mnou. ,, Áá to studí" postěžovala si Verča. Leželi jsme na něčem mokré. Byla to voda!! Byly jsme tak lehké, že nás ta voda udržila na vzduchu. Pomalu jsem si uvědomila, že je v té hře. ,, Veru? Jsi v pohodě?" zeptala jsem se. Verča kývla, že ano. ,, Jsme v té hře Veru, jak se odtud dostanem?! děsila jsem se. Verča byla mladší, ale byla chytřejší než já. ,, Každá hra jednou skončí, budeme muset vyhrát, abychom se dostaly domů." řekla zamyšleně Verča. Koukala jsem se kolem sobě. A potom  jsem si uvědomila, že jsme na pláži hned vedle poutě. ,, Tuhle hru znám, svoje panáčky maluješ je a měníš jim účesy, je to celkem snadný." uvědomila jsem si. ,, Díky Bohu" ozvala se Verča. Najednou se Verče měnili vlasy na klaunskou paruku. Musela jsem se smál až jsem se popadala za břicho.