Sluneční soustava

Merkur

Merkur obíhá Slunce na eliptické oběžné dráze ve vzdálenosti od 47 až 70 milionů kilometrů. Kdyby se člověk postavil na rozpálený povrch Merkuru, viděl by Slunce téměř třikrát tak velké, než při pohledu ze Země. Teploty na povrchu Merkuru dosahují až 430 stupňů Celsia. Vzhledem k tomu, že planeta má příliš řídkou atmosféru na to, aby zachytila teplo, noční teploty na povrchu klesají až k -170 stupňům Celsia.Protože je Merkur tak blízko ke Slunci, je obtížné ho pozorovat přímo ze Země za denního světla, až během soumraku ho nezakrývá Slunce tolik svou září. Vědci se domnívali, že je stále otočená ke slunci jedna stejná strana planety, ale v roce 1965 astronomové zjistili, že se planeta otáčí třikrát během každých dvou oběhů Slunce. Merkur oběhne Slunce za 88 dnů, a cestuje kosmickým prostorem téměř 50 kilometrů za sekundu, což je rychleji než kterákoli jiná planeta. Délka jednoho dne na Merkuru (siderické rotace) je rovna 58.646 pozemským dnům.

Venuše

Kdyby Země měla dvojče, byla by to na první pohled Venuše. Tyto dvě planety mají podobnou velikost, hmotnost, složení, i vzdálenost od Slunce. Tím ale veškeré podobnosti končí. Venuše nemá žádné oceány. Je pokryta hustými mračny a bouřemi, vytvořenými silným skleníkovým efektem v tomto rozpáleném světě s povrchovými teplotami a tlakem 90x vyšším než na Zemi, který je srovnatelný jako byste byli v hloubce 900 metrů pod hladinou pozemského oceánu bez jakékoliv ochrany. Tyto mraky odrážejí sluneční záření, ale zachycují teplo, které dále stupňuje Venušin skleníkový efekt. Díky tomu, že Venuše odráží většinu slunečního světla, je nejjasnější planetou na noční obloze.Ačkoliv nemůžeme normálně nahlédnout na povrch Venuše díky její husté atmosféře, sonda Magellan společnosti NASA umožnila vytvořit radarovou mapu celé této planety. Další sonda Galileo díky použití infračerveného mapování zjistila struktury mračen před pokračováním na své misi na Jupiter.Stejně jako Merkur, je Venuše pravidelně vidět jak prochází tváří Slunce. Tyto průchody této planety je možné pozorovat vždy ve dvojicích zhruba jednou za 130 let, přičemž druhý průchod je vždy asi o 8 let později. Poslední pozorování prvního průchodu bylo možné 8.června 2004, druhý průchod bude k vidění 6.června 2012.

Země

Země, naše domovská planeta, je jedinou planetou v naší sluneční soustavě, ve které známe život, který je neuvěřitelně rozmanitý. Vše, co potřebujeme k přežití se nachází pod tenkou vrstvou atmosféry, která nás odděluje od neobyvatelného vesmíru. Země se skládá ze složitých interaktivních systémů, které jsou mnohdy nepředvídatelné. Vzduch, voda, půda a život - včetně člověka - spojené síly v neustále se měnícím světě, kterému se se snažíme porozumět.Nahlédnutí na zemi z jedinečné perspektivy vesmírního prostoru nabízí příležitost vidět Zemi jako celek. Vědci na celém světě objevili spoustu věcí o naší planetě díky spolupráci a sdílení jejich poznatků.Některá fakta jsou velmi dobře známá. Například, že Země je třetí planeta od Slunce a pátá největší ve sluneční soustavě. Průměr Země je jen o několik set kilometrů větší, než u Venuše. Čtyři roční období jsou výsledkem otáčení kolem zemské osy, která je nakloněná o více než 23 stupňů.Oceány nejméně 4 km hluboké pokrývají téměř 70 % zemského povrchu. Sladká voda existuje v kapalné fázi jen v úzkém rozmezí teplot (0 až 100 stupňů Celsia). Toto teplotní rozpětí je velmi úzké zvláště při porovnání s rozsahem teplot nalezených ve sluneční soustavě. Přítomnost a rozložení vodních par v atmosféře je zodpovědné velkou částí za počasí na zemi.

Mars

Červená planeta Mars inspirovala divokou představivost již staletí, stejně jako intenzivní vědecký zájem. Byla představována jako zdroj nepřátelských útočníků Země, místo umírající civilizace, nebo drsné hornické kolonie budoucnosti. Mars poskytuje živnou půdu také pro sci-fi spisovatele, a jejich příběhy založené na střípkách z vědeckých pozorování, trvající již po staletí.Vědci se domnívají, že před 3,5 miliardami let Mars prožil největší známé záplavy ve sluneční soustavě. Tato voda mohla vytvořit jezera nebo mělké oceány. Ale odkud tato voda pocházela, kdy naposled byla poslední záplava, a kde se tam vlastně vzala?V květnu 2002 vědci oznámili objev klíčového kousku puzzle: sonda Mars Odyssey zjistila velké množství vody ve formě ledu blízko povrchu, které by vyplnilo více než dvakrát jezero Michigan. Led je smíšený s půdou jen asi 1 metr pod povrchem a nachází se v široké oblasti blízko jižního pólu Marsu.Mnohé otázky jsou však stále záhadou.

Jupiter

Jupiter je největší planeta v naší sluneční soustavě. Má čtyři měsíce velikosti planety a mnoho menších měsíců, které vytváří Jupiteru jakousi formu jeho miniaturní sluneční soustavy. Jupiter se ve složení podobá hvězdě, ale ve skutečnosti by musel být asi 80x větší, aby se stal hvězdou spíše než planetou, jakou je nyní. 7. ledna 1610 s využitím primitivního dalekohledu objevil astronom Galileo Galilei čtyři malé 'hvězdy' nedaleko Jupitera. Ve skutečnosti objevil Jupiterovy čtyři největší měsíce, nyní nazývané Io, Europa, Ganimedes a Callisto. Dohromady tyto čtyři měsíce dnes tvoří soustavu známou jako Galilejské satelity.Galileo by se divil, co jsme se dozvěděli o Jupiteru a jeho měsících za posledních 30 let. Io je nejvíce vulkanicky aktivní těleso v našem solárním systému. Ganimedes je největší planetární měsíc a je jediným měsícem ve sluneční soustavě, o kterém je známo, že má své vlastní magnetické pole. Pod zmrzlým povrchem měsíce Europa mohou být kapalné oceány. Zmrzlé oceány mohou být také hluboko pod povrchem Callisto a Ganimeda. V samotném roce 2003 astronomové objevili 23 nových měsíců obíhajících tuto obří planetu. Jupiterův celkový počet oficiálně pojmenovaných měsíců tak dnes činí 49. Má tak nejvíce měsíců z planet v naší sluneční soustavě. Četné malé vnější měsíce mohou být asteroidy zachycené obří planetární gravitací. Celkový počet měsíců je ale nejspíše ještě větší.

Saturn

Saturn byl nejvíce vzdálenou z pěti planet známých od pradávna. V roce 1610 byl italský astronom Galileo Galilei první, kdo se podíval na Saturn pomocí dalekohledu. K jeho překvapení viděl pár objektů na obou stranách planety. Nakreslil je a napsal, že Saturn se zdála být trojitý. V roce 1659 nizozemský astronom Christiaan Huygens s použitím výkonnějšího dalekohledu navrhl, že je Saturn obklopen tenkým plochým prstencem. V roce 1675 italský astronom Jean-Dominique Cassini objevil 'dělení' mezi tím, co se nyní nazývá prstence A a B. Nyní je známo, že gravitační vliv Saturnovo měsíce Mimas je zodpovědný za Cassiniho dělení, které je 4800 km široké.Stejně jako Jupiter, je Saturn složen převážně z vodíku a helia. Jeho objem je 755-krát větší než Země. Větry vanoucí v horní atmosféře dosahují rychlosti až 500 m/s v rovníkové oblasti. (Pro srovnání: nejsilnější hurikány na Zemi dosahují rychlosti asi 110 m/s.) Tyto super-rychlé větry v kombinaci s teplem z nitra planety vytváří žluté a zlaté pásy viditelné v atmosféře.

Uran

Poté, co se považoval za jednu z nevýrazných planet, byl Uran odhalen jako dynamický svět s některými z nejjasnějších mraků ve vnější sluneční soustavě, obklopený 11 prstenci. Uran byl první planeta nalezená s pomocí dalekohledu, objevena v roce 1781 astronomem Williamem Herschelem. Sedmá planeta od Slunce je od něj tak vzdálená, že jí trvá 84 let, než ho jednou oběhne. Planeta Uran nemá žádný pevný povrch, je jedním z plynných obrů (ostatní jsou Jupiter, Saturn a Neptun).Atmosféra Uranu se skládá převážně z vodíku a helia s malým množstvím metanu a stopami vody a amoniaku. Modro-zelenou charakteristickou barvu Uranu způsobuje plyn metan. Sluneční záření je odráženo od Uranu jeho vrchní oblačností, která leží pod vrstvou metanu. Vzhledem k tomu, že odrážené sluneční záření prochází zpět přes tuto vrstvu, metan pohlcuje červené světlo, a propouští modrou část, což způsobuje jeho charakteristickou modro-zelenou barvu, kterou běžně vidíme. Detaily planetární atmosféry jsou velmi obtížné viditelné ve viditelném spektru světla. Naprostá většina (80 procent nebo více) hmotnosti Uranu je obsažena v širokém tekutém jádře, skládajícím se převážně z 'ledových' surovin (voda, metan a amoniak), s rostoucí hustotou materiálu směrem k nitru planety.V roce 1986 sonda Voyager 2 pozorovala slabé náznáky oblačnosti v jižních zeměpisných šířkách foukající na západ rychlostí 100 až 600 km za hodinu. V roce 2004 Keckova observatoř na Havaji použila pokročilejší optiku a zachytila velmi podrobné snímky planety Uran při průchodu v jednom z jeho ročních období.

Neptun

Neptun je osmá planeta od Slunce a byl první planeta nalezená pomocí matematické předpovědi, spíše než prostřednictvím pravidelných pozorování oblohy. (Galileo ho zaznamenal jako pevnou hvězdu během pozorování se svým malým dalekohledem v roce 1612 a 1613.) Když se zjistilo, že Uran neobíhá přesně jako astronomové očekávali, francouzský matematik Urbain Joseph Le Verrier navrhl možnou pozici a objem jiné dosud neznámé planety, která by mohla způsobit pozorované změny na Uranově oběžné dráze. Po ignoraci francouzských astronomů poslal Le Verrier své předpovědi Johannu Gottfriedovi Galleimu do berlínské observatoře, který našel Neptun hned první noc při svém hledání v roce 1846. O 17 dní později byl objeven také jeho největší měsíc Triton.Neptun je vzdálený téměř 4,5 miliardy km od Slunce a oběhne ho jednou za 165 let. Je neviditelný pouhým okem, protože je extrémně vzdálený od Země. Zajímavé je, že kvůli neobvyklé eliptické oběžné dráze Pluta je Neptun aktuálně skutečně nejvzdálenější planeta od Slunce na 20-leté období, a to za období každých 248 pozemských let.Hlavní osa magnetického pole Neptuna je skloněna asi o 47 stupňů vzhledem k rotační ose planety. Stejně jako Uranova, jehož magnetická osa je nakloněná o 60 stupňů od osy rotace, je Neptunova magnetosféra podrobena divokým výkyvům v průběhu každého otočení díky jeho nesouososti. Magnetického pole Neptunu je asi 27-krát silnější než Zemské.

TRPASLIČÍ PLANETA PLUTO

Poté, co byla známa jako nejmenší, nejchladnější a nejvzdálenější planeta od Slunce, má Pluto dvojí identitu, nemluvě o době kdy byla zahalena kontroverzí od svého objevu v roce 1930. Dne 24. srpna 2006 Mezinárodní Astronomická Unie (IAU) při svém jednání v Praze oficiálně degradovala Pluto z oficiální planety na trpasličí planetu.
Podle nových pravidel planeta musí splňovat tři kritéria: musí obíhat Slunce, musí být dostatečně velká na to, aby ji gravitační síla zakulatila, a musí mít vyklizenou cestu v okolí své oběžné dráhy. Tato opatření vyřadila Pluto a 2003UB313 (Eris), které obíhají na své dráze mezi ledovými troskami z Kuiperova Pásu, a Ceres, který je v pásu asteroidů.

Comment Stream