Planety sluneční soustavy

Merkur

Merkur obíhá Slunce na eliptické oběžné dráze ve vzdálenosti od 47 až 70 milionů kilometrů. Kdyby se člověk postavil na rozpálený povrch Merkuru, viděl by Slunce téměř třikrát tak velké, než při pohledu ze Země. Teploty na povrchu Merkuru dosahují až 430 stupňů Celsia. Vzhledem k tomu, že planeta má příliš řídkou atmosféru na to, aby zachytila teplo, noční teploty na povrchu klesají až k -170 stupňům Celsia.

Protože je Merkur tak blízko ke Slunci, je obtížné ho pozorovat přímo ze Země za denního světla, až během soumraku ho nezakrývá Slunce tolik svou září

Venuše

Kdyby Země měla dvojče, byla by to na první pohled Venuše. Tyto dvě planety mají podobnou velikost, hmotnost, složení, i vzdálenost od Slunce. Tím ale veškeré podobnosti končí.Venuše má železné jádro velké asi 6000 km v průměru. Nemá však globální magnetické pole, i když je její jádro obsahem železa podobné našemu pozemskému, protože se otáčí příliš pomalu na to, aby si vytvořila magnetické pole podobné jako má Země.

Země

Z vesmírného úhlu pohledu jsme schopni sledovat naši planetu v globálním měřítku, stejně jako ostatní planety, pomocí citlivých přístrojů a pochopit tak křehkou rovnováhu mezi oceány, vzduchem, půdou a životem dohromady.Oceány nejméně 4 km hluboké pokrývají téměř 70 % zemského povrchu. Sladká voda existuje v kapalné fázi jen v úzkém rozmezí teplot (0 až 100 stupňů Celsia). Toto teplotní rozpětí je velmi úzké zvláště při porovnání s rozsahem teplot nalezených ve sluneční soustavě. Přítomnost a rozložení vodních par v atmosféře je zodpovědné velkou částí za počasí na zemi.

Mars

červená planeta Mars inspirovala divokou představivost již staletí, stejně jako intenzivní vědecký zájem. Byla představována jako zdroj nepřátelských útočníků Země, místo umírající civilizace, nebo drsné hornické kolonie budoucnosti.Mars má některé pozoruhodné geologické vlastnosti, včetně největších sopečných pohoří ve sluneční soustavě, Olympus Mons (27 km vysoké a 600 km napříč široké); sopky v severní oblasti Tharsis, které jsou tak obrovské, že deformují kulatost planety a gigantická rovníková údolí v podobě puklin v zemské kůře ve Valles Marineris.

Jupiter

Jupiter je největší planeta v naší sluneční soustavě. Má čtyři měsíce velikosti planety a mnoho menších měsíců, které vytváří Jupiteru jakousi formu jeho miniaturní sluneční soustavy. Jupiter se ve složení podobá hvězdě, ale ve skutečnosti by musel být asi 80x větší, aby se stal hvězdou spíše než planetou, jakou je nyní.

Saturn

Stejně jako Jupiter, je Saturn složen převážně z vodíku a helia. Jeho objem je 755-krát větší než Země. Větry vanoucí v horní atmosféře dosahují rychlosti až 500 m/s v rovníkové oblasti. (Pro srovnání: nejsilnější hurikány na Zemi dosahují rychlosti asi 110 m/s.) Tyto super-rychlé větry v kombinaci s teplem z nitra planety vytváří žluté a zlaté pásy viditelné v atmosféře.

Saturnův prstencový systém je nejširší a nejsložitější v našem solárním systému, a rozšiřuje se statisíce kilometrů od planety.

Uran

Uranova osa rotace je téměř rovnoběžná s jeho rovinou oběhu kolem Slunce v porovnání s ostatními planetami v naší sluneční soustavě. Jeho neobvyklá pozice je pravděpodobně následek dávné kolize s tělesem o velikosti jako planeta samotná kdysi v ranné historii sluneční soustavy, která zřejmě radikálně změnila směr Uranovy rotace.Přestože je Uran nakloněný na bok, zkušenosti za posledních 20 sezón ukazují, že rozdíly teplot na letních a zimních stranách se výrazně neliší, protože je planeta tak daleko od Slunce.

Neptun

Neptun je osmá planeta od Slunce a byl první planeta nalezená pomocí matematické předpovědi, spíše než prostřednictvím pravidelných pozorování oblohy.Přes svou velkou vzdálenost od Slunce a nízký zdroj přijímané energie, jsou Neptunovy větry třikrát silnější než na Jupiteru a devětkrát silnější než na Zemi.Planeta má šest prstenců různé tloušťky, potvrzené pozorováním ze sondy Voyager 2 v roce 1989. Neptunovy prstence jsou považovány za relativně mladé a s relativně krátkou životností.

Pluto

Poté, co byla známa jako nejmenší, nejchladnější a nejvzdálenější planeta od Slunce, má Pluto dvojí identitu, nemluvě o době kdy byla zahalena kontroverzí od svého objevu v roce 1930.Pluto objevil americký astronom Clyde Tombaugh v roce 1930. Jeho doba oběhu na své oběžné dráze kolem Slunce trvá 248 let. Nejbližší poslední přiblížení Pluta ke Slunci bylo v roce 1989. Mezi lety 1979 a 1999 byl Pluto na velmi eliptické oběžné dráze, která ho přenesla blíže ke Slunci než planetu Neptun, což poskytlo vzácnou příležitost prostudovat tento malý, studený, vzdálený svět spolu s jeho společníkem - měsícem Charon.

Comment Stream