Pravěké výročí

A už to lítalo. Ubohý pračlověk se stěží vyhýbal letícím předmětům. Poslední objekt ho praštil přímo do tvrdé a celkem zabedněné palice. Z jeskyně vykoukla dlouhovlasá lehce oděná žena.
,, Hamuka lapapa!" křičela na pračlověka zlostně a hrozila pěstí.
,, Uuuuaaaii!" kňučel již zmiňovaný neandrtálec jménem Hukakuk.
Žena zvaná Alakeke zvedla bojovně bradu a chystala po svém druhovi hodit velký balvan. Hukakuk usoudil ( ano na to už inteligence měl dost ), že bude lepší vyklidit pole. Alakeke zlostně dupala do země a křičela jako mamut při porodu.

Hukakuk se loudal džunglí jako hromádka neštěstí, hladíc si bouli na hlavě. Jak tak šel a šel spatřil věc velkou asi jako jeho sváteční kyj ( poznamenávám, že to byl opravdu, ale opravduvelký kyj). Opatrně se k předmětu přibližoval. Tajuplná věc měla tvar kvádru. Bázlivě do toho šťouchl prstem a hned na to prchal za nejbližší strom, kdyby to bylo nebezpečné. Vykoukl. Nic. Předmět nereagoval. Hakakuk si jej začal prohlížet zblízka. Velký bílý kvádr měl na jedné ze stěn držátko. Náš hrdina za předmět zatáhl a... Neandrtálec zíral s otevřenou pusu. Nic takového jak žív neviděl! Ono to mělo uvnitř prázdno, tedy až na nějaké mřížované poličky a jakou si prapodivnou průhlednou věc. Hakakuk se zamyslel.
,, Vunga punga..." mumlal si pro sebe. Mozeček mu pracoval na plné obrátky, div se mu z uší nelinula pára.
,, Sekugama" mávl nakonec prackou. Zatlačil do skříňky a s funěním sunul objekt pryč.

Alakeke nervózně bubnovala prsty o kámen, u kterého seděla. Najednou se ozvalo jakési sípání. Vzdychla a přemítala co za zrůdnost Homo neanderthalensis přitáhl. Zvedla se a odkráčela k východu.
,, Hokujin?" zavrčela otráveně.
,, Sadre" odpověděl udýchaně pračlověk a kývl na objekt za ním. Divoženka zvědavě natáhla krk.
,, Huka puka?" zeptala se udiveně a prstem ukázala na její dárek.
Abyste tomu rozuměli Hukakuk a Alakeke měli tří roční výročí a Hakakuk zapomněl. Doufal však že tímto dárkem svou partnerku potěší nebo by jinak neměl kde spát.
Pračlověk se ohlédl. Nevěděl jak objev nazvat, tak jen pokrčil rameny.Alakeke se podívala blíže a zvířka otevřela. Průhlednou studenou krychličku zvedla, olízla a otřásla se.
,, Ledni!" vykřikla pohoršeně. To byl nový název pro objekt neandrtálece Hukakuka.

Druhý den...

Informace o mrazivé skřínce ,,Ledni" se brzy rozkřikli a každý neandrtálec se chtěl zchladit a to zvláště v hokých dnech tropického vedra. Jenže když rychle měnili vysokou a nízkou teplotu je jasné, že se z toho nachladili. Kýchali a kýchali. Nakonec se domanili, že za vše může takzvaná ,,Ledni", kterou zahodili do moře. No a jak dopadl Hakakuk? Alakeke byla naštvaná a vystěhovala ho dokud si to nerozmyslí. Od té doby Hakakuk hledá dárek tři měsíce před výročím.