Pračlověk a náš vynález

Dobrý den, dneska jsem vaše vypravovačka úžasné povídky. Tak začneme: Jsme v pravěku kolem roku 500 př. n. l. Bylo právě období sucha tepla. Naše hlavní hrdinka se jmenuje Europolina. Byl jí jeden rok. Byla velmi čiperná a velmi zlobivá. Jednoho dne, když si její maminka šla na chvíli  odpočinout se skutálila z postýlky a šla na svoje oblíbené místečko. Asi si říkáte, že tak malé dítě zná cestu na své oblíbené místo. Ano, i když zlobila, byla neuvěřitelně chytrá! Zpátky k příběhu. Když se dokodrcala na své úžasné místo něco najednou uviděla. Trochu se bála, ale byla odhodlaná. Pomalinku k tomu přišla a vzala si to do svých malých ručiček. Byla  to sluchátka, ale ona nevěděla co to je. Chvíli to zkoumala, dávala si to na oči na nos a dokonce i na nohy. Ale furt nevěděla co to je. Potom si je dala do malé kapsičky a šla domů. O deset let později: Naše Europolina sbírala krásné květiny. Její matka byla už velmi stará, měla už 30 dětí a Europolina byla nejmladší. Když Europolina dotrhala kytičky, přinesla je své mamince. Maminka byla moc ráda. Potom si zašla na své místo. Sedla si a koukla do kapsy na sluchátka. Říkala si, že to je jen sen, ale furt nevěděla, co to je! Potom se vrátila a šla dělat večeři. Europolina uměla jediná udělat oheň. Když konečně všichni dojedli tak si šli všichni lehnout. Europolina nemohla usnout, furt přemýšlela to co má v kapse. Potom když už trošku spala, začal chrápat její nejstarší bratr. Potom si uvědomila, že ty záhadné tkaničky, nevyzkoušela ještě na jednom místě na uších. Nandal si ty bambulky na uši a ona přestala slyšet to divné chrápání. Potom si uvědomila, že má kouzelnou věc. A tak do své smrti je měla furt u sebe. Ale furt přesně nevěděla na, co jsou.

Comment Stream

2 years ago
0

Moc se omlouvám. Vynález měl být na moje písmeno D.. Ale zjistila jsem to až jsem to dopsala a tak už to nebudu opravovat. Moc se omlouvám.