Tam kde se čas zbláznil

Psal se rok 2451. Přišlo mi to nekonečné. Byla jsem zrovna se sestrou na prohlídce v Oklahomské propasti a byla jsem tak šikovná, že jsem se stratila. Bloudila jsem nekonečně dlouho. Thla jsem sebou, když jsem uslyšela jakési pištění a vrzání. Optrně jsem se ohlédla a...
,, Huh?..Huh?" mrkla jsem překvapeně. Co to sakriš je?! Sprite s křídlama?! Měla jsem už spoustu podivný halucinací, ale tohle! Zvedla jsem se a přiběhla k té prapodivné věci. Hučelo v tom jakoby tam vyl ukrytá hospoda nebo něco takového. Prstem jsem zaťukala na víčko. Otevřelo se a z něj vykoukla malá věcička podobná holícímu strojku a zregenovalo si mě. Potom mě to ( nevím jak, stalo se to během čtvrt sekundy ) vsálo dovnitř. Poté co jsem se z toho šoku trochu vzpamatovala se ozvalo: ,, Dobrý den! Vítejte v airolinkách 76543678864569456494842119986435783985 nejlepší dopravě tohoto století oceněné ,,Diamantovým létajícím talířem". Prosím připoutejte si pásy a zajistěte nálepku vlevo, aby jste se nenudili cestou budete moci zhlédnout všechni díly Ordinace v růžové zahradě. Příjemný let."
Poklesla mi čelist. Radši jsem se připoutala, protože jsem měla takové nekalé tušení. Spustilo se odpočítávání.
,, Startujeme za - 4, 3, 2, 1!" Vystřelilo to ven světelnou rychlostí až mi to vyrazilo dech, ale po pár kilometrech jsem si začala zvykat. Podívala jsem se z nálepky ven a spatřila jsem černo-černou tmu zdobenou zářícími hvězdami. Sakra. Do jakého problému jsem se to zase dostala?

O 187564965 světelných km později...

Usnula jsem, asi tak po 958 dílu Ordinace - no nevyčítejte mi to! Vzbudil mě náhlý otřes. Přistáli jsme? Asi jo, radši se podívám ven. První co jsem uviděla byla létající chodníková dlažba, promnula jsem si oči vzhlédla víš, na druhé létající pevnině stály obrovské hodiny. Šlápla jsem na první část. Pocítila jsem zimu - sneží. Jak cesta pokračovala víc a víc foukal vítr až se to zvrtlo ve vichřici. Mraky zahnalo sluníčko a prahlo jako na poušti, ale za chvilku se strhla bouřka. To je šílenství! Když jsem se konečně dostala na druhou stranu, cesta spadla. Vyděsila jsem se. Jak se teď dostanu zpátky?!
,, Neboj, "ozval se za mnou dětský hlas,, přesně na Rozbřesk se vrátí." Otočila jsem se. Stála tam holčička, asi o rok mladší než já.
,, Řekni, jak se jmenuješ?" zeptala se mě. Jen jsem na ní civěla. Roztočila se.
,, Moje jméno je Elis."
,, Elis..." zopakovala jsem.
,, Ty jsi ze Země, žě?" Přikývla jsem.
,, Tak to vítej v Turned time" usmála se.
,, Co je to za místo?" optala jsem se jí.
,, Tohle je obrácená dimenze, asi o tom nevíš, ale chodíme vzhůru nohama. Zbláznil se tu čas a obyvatelé taky. Radši bys hned za Rozbřesku odejít nebo tě na Čtvrtou druhou zavřou." radila mi. Takže ta šílená lahev mě zavezla do dimenze a před 904 lety se dalo létat jen do jiných vesmírů - páni! Když spatřila moji mechanickou ruku trochu se zarazila.
,, Co se ti stalo?"
Vzdychla jsem: ,,To bylo na dlouhé povídání." Měla jsem pár mechanický orgánů, mechanickou ruku a kotník. Za tu dobu mi narostly dlouhé bílé vlasy a oči zčervenaly, ale tak nějak podobně teď lidé vypadali.
,, Hele cesta je zpátky! Tak běž než přijdou. Sbohem!" zamávala mi a utekla. Chvilku jsem za ní koukala, pak jsem se zhluboka nadechla a šla. Cesta byla nepříjemná jako před tím. Konečně jsem se dostala ke své ,,lodi", nasedla a jela domů. Po téhle příhodě jsem začala trpět cestovní nemocí.

Comment Stream

2 years ago
0

Já bych asi cestovací nemocí trpět nechtěla. Bylo to zajímavé, ale nechtěla bych skončit v jiné dimenzy.

2 years ago
0

Dobré, ale hrozně dlouhé

2 years ago
0

Sice dlouhé, ale máš to pěkné :)

2 years ago
0

Na mě je to také docela dlouhé jinak pěkné.

2 years ago
0

Dobrý, jak Fry v Futuramě.

2 years ago
0

Moc hezký, prostě úplně super. :) :) ;)

2 years ago
0

dobrý