Mamutí horečka

Pokud by se Vám to zdálo dlouhé čtěte to jako tři kapitoly.

V minulém díle jste viděli: Kultura Krále všech Sýrů upadla! Co se stane když pralidé najdou mikrofon? To se dozvíte právě zde! Betareader-Watashi no Haha

Žarahgul se tiše plížil buší. Najednou uviděl něco divného co mu připomínalo kost s divnou koulí na konci. Navíc z divného materiálu. Vypadalo to nebezpečně, i když to bylo tak malé. "Bugůhlé?" Zeptal se neandrtálec věci. Asi to mělo znamenat něco jako: Kdo jsi? Sežereš mě nebo ne? Věc sice neodpověděla, ale Žarahgul usoudil, že mu nic neudělá. Nenápadně se k ní přiblížil. Bylo to asi tak nenápadné jako když matka táhne mrtvolu svého dítěte v dopravní špičce. Dutohlav šťouchl do věci. Ozvalo se strašlivé zaskřípění. Kdyby v tuto chvíli na toto místo vkročil nebo se jen podíval někdo aspoň trochu inteligentní (V pravěku zcela vzácný jev , dnes již skoro vyhynulý.) tak by viděl malý mikrofon na baterky a jinak vzduchoprázdno.

O chvíli později se na totéž místo vrátila celá tlupa Vydloubávačů očních bulv. (Jméno tlupy je dost důležité! Buď musí nepřátele zastrašit nebo je rozesmát, poté je můžete lépe zardousit. To víte pravěk...) Celý proces "plíženíkmikrofonu no jutsu" se opakoval. Když byli všichni u něj (Upozornění! Přemístění dvaceti blbů z jednoho místa na druhé může zabrat něco mezi 2 hodinami až 2 roky.) tak ten nejblbější z těch pitomců, který byl navíc přímo u mikrofonu zařval: Ohguklůůůůůůůůůůůachááá?? (Volně přeloženo: Jé co to tu léží?! Dejte si k tomu správný dementní hlas a pochopíte. Možná.) Všichni se drželi již předem připraveného evakuačního plánu aneb při útěku pošlap/vykopni zuby co nejvíce "lidem". Díky tomuto perfektně promyšlenému plánu byla skoro vymýcena populace neandrtálců. (Pchá žádný meteorit, ale ušlapáni davem při útěku před domnělým meteoritem!)

Najednou si jedna z pražen uvědomila že jí chybí děvčátko. (Děvčátko? Sedmihlavá saň to byla.) Dívka/Saň byla přímo u mikrofonu. Pomalu ho vzala do své věčně upatlané ručky. Né zavyli sborově zbylí neandrtálci. (Jen holčičky starší bratr se potichu radoval.) Všem  těm darmožroutům málem vypadly oči z důlků. Malá dívčina si z mikrofonu udělala dudlík! Co to jako má být? Ona přežila, to je neuvěřitelné! A v tuto chvíli si všichni uvědomili, (Vytáhněte si notýsky je to důležité!) že mikrofon není životu nebezpečný. Tedy alespoň prozatím. (Jen problém je, že nevěděli o tom "zlověstném" prozatím....)

Při velkém shromáždění všech neandrtálců z tlupy Vydloubávačů očních bulv ( pro příště už jen V.O.B.) se všichni shodli, že tý  malý holce ten mikrofon sprostě ukradnou. (Kdepak lovci a sběrači. Spíš zloději a mordýři. Koneckonců tak je to i teď..)

Naši milí, oškliví neandrtálci měli jeden veliký, převeliký problém... (Nevíte jaký? Tak to jste hloupější než  ti neandrtálci. ) Nevěděli co s tím mikrofonem mají dělat. Pro začátek se ho rozhodli pojmenovat. Dostali spousta návrhů. Já sem napíši ale pouze ty nejvypečenější. Takže první je Gakugak opěvovaný všemi jižními V.O.B.áky. Další vyčnívající nad všemi ostatními je Cimcr Lapi Depy. Ten si zamilovali ti ze severu. Střední část si zvolila Pomniduffu. Protože neandrtálci přece jenom nebyli tak dementní a ani cvoci, a hlavně nechtěli vyvolat válku mezi V.O.B.áky. Tak vybrali zcela jiné jméno a kupodivu zrovna Mikrofon.

Jak mikrofon k využití přišel + Taky už si říkáte kdy to skončí? XD

Čirou náhodou měli v tu dobu v místní hladomorně nadprůměrně inteligentního zloděje - Lapi Ducha. ( Tenkrát byli za zlodějnu mnohem vyšší tresty než teď.) A ten se tak nějak omylem dostal k mikrofonu. Prohlásil jako správný kumštýř a vydřiduch, že by  jako věděl co a jak. Různě mikrofon omakával svými slizkými pazoury.  Najednou zvolal Halelůja, klaněl se Slunci a tak dále, prostě jak to bylo u neandrtálců zvykem. Nakonec prostě prohlásil pote za mnou.

No a tak se šlo. A šlo. A šlo by se dodnes, kdyby se někdo nezeptal milého Lapi Ducha proč chodí pořád dokola. ( Toho někoho radši nebudu jmenovat, jelikož duch Lapi Ducha by si mohl najít jeho dnešní příbuzné a ukázat jim co je to černá budoucnost.) Nevěřili byste tomu, ale nakonec přece jenom došli na ono místo. Byla to velká prostorná mýtina uprostřed lesa. Z které vedla jen jedna udusaná cesta. Žili na ní totiž mamuti. ( Ne na té cestě ale na té mýtině ty neandrtálče! Co by prosím tě dělali chlupatí sloni na cestě?)

Lapi Duch neandrtálcům přikázal, ať uprostřed cesty vykopou jámu. Pak musí být úplně z ticha. Neandrtálec se přikradl k mamutům ze zálohy a strašlivě zařval. (Bylo to něco mezi: Tůdle nůdle a Krindypindy.) Stádo se jako na povel rozeběhlo přímo do jámy. Neandrtálci se radovali. Měli večeři minimálně na týden.

Neandrtálci a mimozemšťani

Malá Yayhe přišla s prosbou za princem bez bázně a hany - Lapi Duchem. Neuvěřitelné že? Jak se mohl dostat tak vysoko? To víte nemůžu sem napsat všechny jeho statečné skutky/úskoky. Ale tenhle sem prostě nemůžu nedat.

Malá Yayhe si všimla podivných kruhů na mamutích pastvách. A taky, že vždycky první středu v měsíci něco jakoby tak houká. ( Že by první siréna v historii ? Ha ! ha ! Nebo snad první parní lokomotiva ?) Milý Lapi Duch to tady šel omrknout. Našel tam takové divné zařízení. Uvědomil si, že ten divný tvrdý provázek jde zapojit jak do mikrofonu tak do té věci. ( Lapi Duch tím vyřešil záhadu tvrdého kabílku přibaleného k mikrofonu)

Lapi Duch najednou z té divné věci něco uslyšel: */*-++*-/+-+87*985*+/-´=´§))´§§)789++9/*/)§-.kjk. Sice tomu vůbec nerozuměl, ale přesto jim odpověděl: Jahůkdaka ni pio hjv čiki tanka. A k tomu bodře dodal: Hipi hipi yé jé! Najednou naproti němu přistála velká lesklá mísa. (Do mísy se toho víc vejde...)  Vyšli z ní podivní mužíčci/ženušky ( Řekněte mi rozpoznáte u mimozemšťana pohlaví? Já teda ne.) a podali/y mu balíček náhradních baterek do mikrofonu a tranzistor. A samozřejmě zase nikdo nevěděl, k čemu to je. Ale to už je jiný příběh......